15 let s kerny

08.05.2020

 

 

Neuvěřitelně to letí. 15 let s kerny a uteklo to jako nic. Stále mi připadá, že jsem pořád na začátku a určitě se mám ještě hodně co učit.

Jako by to bylo včera, kdy jsem hledala svoje první kerňátko a našla poslední fenku v republice, moje Kenie, která na mě čekala, aby se stala mojí učitelkou a kamarádkou. Láska moje rezavá, žíhaná . To Kenie mě přivedla ke kernům, dala mi lásku a ukázala mi, jak úžasní kerni mohou být. Nikdo jiný není jako Kenie, ale nutno dodat, že každý kern je jiný a nenajdete dva stejné. Každý je svá vlastní individualita, každý je naprosto jiný a přesto jsou všichni úžasní.
Určitě to byl osud potkat Kenie, protože ve vrhu byly tři feny a dva zájemci přišli přede mnou. Jenže Kenie se prostě rozhodla počkat na mě, za což jsem jí neskonale vděčná. Nemohla jsem si přát svojí lepší první fenu .
Děkuji ti Kenýsku

Po Kenie a Kamei přišla Sylvi
Moje první dovozová fenka. Přijde mi nepochopitelné, když zájemci píší "chceme štěně teď hned...." , případně ani neodpoví, když jim odpovím, že zrovna teď štěňátka nemáme. Na Sylvi jsem si čekala víc jak rok. Tedy, abych byla přesná, na svojí finskou princeznu jsem čekala rok a čtvrt !! Patnáct měsíců doufání, že se narodí fenka, patnáct měsíců těšení se na štěňátko, patnáct měsíců víry v chovatelku, že mi fenku opravdu nechá a že si jí budu moct odvézt do Čech.
Pak se moje princezna narodila a moje radost neznala mezí.
I Sylvi je naprosto jedinečná a neuvěřitelná. Fena, která mi ukradla srdce. Kousek po kousku, den po dni se zarývala hlouběji a hlouběji. Fena, pro kterou jsem se vzdala mnohého a která mi dala mnohé. Sylvi je jedna z těch, o kterých se píše .. ONE AND ONLY.
Neexistuje druhá Sylvi a už dnes se děsím dne, kdy jí ztratím.

Dalšími, na které nelze zapomenout, je Euridika a Fortuna (Týna). Dvě téměř stejně staré feny, které původně neměly zůstat doma, měly spolu odejít do spolumajetku. Dnes mohu říct BOHUDÍK, že jsme se na poslední chvíli s budoucími majiteli názorově rozešli a obě mi zůstaly doma. Nelituji ani jednoho dne, který jsem s nimi prožila a ani jeden den jsem nelitovala rozhodnutí nechat si je. Jako vždy jsem vděčná osudu, že tak rozhodl a že je mám .
Euridika, pokračovatelka linie Kenie a Týna, pokračovatelka Kamei. Obě úžasné matky dalších úspěšných generací.

Z G vrhu je naprosto jedinečný Ganymedes alias Čertík, Gaia a Galateia, feny, které byly importované do Finska a staly se matkami dalších úspěšných generací v zahraničí.

Nelze zapomenout ani na Ryana a Tomáška. Dva krásní importovaní psi, oba úžasní a přesto každý jiný. Irský Ryanek, pes s úžasným rodokmenem a ještě úžasnější povahou a dánský Tomášek, nádherný mazel, který ve své době jen těžko hledal konkurenta. Po obou dvou jsem si nechala dcery, které se staly pokračovatelkami rodu.

Isinka a Esme, dcery Ryana a Toma. Isinka je Isinka . To se nedá říct jinak . Na to, abyste pochopili  co tím myslím, byste jí museli znát. Další fena, která mě přinutila změnit náhled na kerny a naprosto změnit domácnost, resp. z domácnosti lidské udělat domácnost psí. Nelituji, je sice střelená, ale neuvěřitelná a přitom neskutečný mazel. Esme je jiná, milá, laskavá, přítulná ... celý Tomášek .

Ruby, jak bych na ní mohla zapomenout . Moje dánská kráska. Narozená a vychovaná jako jedináček, fena, pro kterou jsem se stala středobodem jejího života, fena, která nejradši spí na mých prsou, fena, která by mi snesla modré z nebe. I Ruby vděčím za mnohé. Ruby je můj soukromý canisterapeut .

Pak přišla Letty, malá Klea a Lisa. Zatím benjamínci smečky.Letuška je pokračovatelka linie Kenie, Klea pokračovatelka linie Kamei a Lisa další dánská princezna. Letty je klon své babičky Euridiky a své matky Isinky. Třeštidlo, poletucha, Letuška . Ale na to, jak je ztřeštěná a živá, je neskutečně kontaktní a mazlivá. Když mi spí v posteli, spí mi na hlavě . Stejně tak Klea. Její oblíbené místo je na polštáři, ideálně tak, aby mi přilehla vlasy a natiskla se mi na tvář. A Lisa? I ona je mazel. A zase jiná, její povaha opravdu odpovídá jejímu jménu, je jemná, citlivá a něžná jako Malenka .

Prostě .... co kern, to jedinečnost, co kern, to praštěný živel, co kern to láska
 

Co jsem se zatím naučila?

Hlavně to, že ... NIKDY opravdu neznamená NIKDY. Ať v tom dobrém nebo špatném. A že všechno je jednou poprvé.
Nespoléhat se na to, co člověk už zná, ale naopak přemýšlet nad tím, co ještě nepoznal.
Kerni člověka nenechají spát a pokud zaspíte, tak slovy Járy Cimrmana, už spíte opodál. Je to tak . U kernů je potřeba být vždy o krok napřed a nespoléhat na náhody. A kdo není o krok napřed, už vlaje za kernem v závěsu .
Nenajdete dva stejné jedince. Každý je naprosto jiný a i když plemeno jako takové je samozřejmě povahově popsatelné, tak každé jednotlivé zvíře je naprostá individualita. Co dělá první, nedělá druhý, co vymyslí třetí, to pomůže realizovat čtvrtý a pátý? Ten na to má úplně jiný názor . A všichni spolu dohromady jsou prostě dokonalí .
Přes všechny útrapy, zničené věci, starosti, šedivé vlasy a žaludeční vředy bych neměnila. Nevyměnila bych ani den, který mohu strávit se svými chlupáči.
Kerni mi svou povahou a přístupem k životu naprosto vyhovují. Jsou nekonformní, mají svou hlavu, neradi se podřizují autoritám a po zlém s nimi člověk nesvede vůbec nic. Naopak laskavým přístupem a pozitivní metodou je lze naučit téměř cokoliv. Kerna musíte prostě nenásilně přesvědčit, že to co chcete, aby dělal, chce vlastně dělat sám o své vůli a že je to obrovská legrace .
Nebavil by mě pes, který by dělal co chci ... potřebuji torpédo, na které je potřeba vymýšlet kličky a obezličky jak ho přelstít - v tom dobrém samozřejmě,  a jak si získat jeho důvěru a srdce .
Ano, vztah s kernem je budování vztahu založeném na vzájemné důvěře a lásce. Kerna rychle zradíte a pak jen těžko získáváte jeho důvěru zpět.
Naučili mě pokoře ... nemyslet si, že člověk něco ví, protože v okamžiku, kdy si tohle pomyslím, dostanu hezky po "zásluze" ťafku a mohu jen děkovat tam někam nahoru, že mám kolem sebe bezvadné lékaře a obětavé kamarády, kteří postaví na nohy nejen mě, ale hlavně mé psy .
Naučili mě nelpět na takových maličkostech, jako je nová sedačka nebo udržovaná zahrada či ... nedej bože ... čisté oblečení bez chlupů .
Naučili mě trpělivosti a klidu, tedy ... v rámci možností . Spěchat na teriéra je kontraproduktivní. S kernem se člověk vážně nenudí. Dny, týdny, měsíce a možná i roky se tváří, že nechápou o co se snažím, a když usoudí, že jsem na pokraji vyčerpání a že mi natáhli nervy k prasknutí, tak se najednou probudím a ejhle ... najednou dělají všechno tak, jako by se to rozumělo samo s sebou .
Naučili mě vděčnosti a radovat se z maličkostí. Být vděčný za každý den, kdy jsou zdraví, šťastní a spokojení. Být vděčný, když vyjde krytí a narodí se krásná zdravá štěňata. Být vděčný za lásku, kterou člověku dávají a za důvěru, kterou ho poctí
Naučili mě nevzdat se. Jsem hrdá, že jsem "terrier bitch" a ty se nikdy nevzdávají. Vydržet a bojovat do roztrhání těla. Ano, takové jsou kernice a i když to znamená někdy velké nepříjemnosti, tak takový je prostě i můj postoj k životu. Dá se uhnout, dá se sklonit, ale důležité je ... nevzdat se .... terrier bitches never give up

 

Kern je prostě diagnoza

 

A trošku statistiky

zakladatelky mého chovu byly dvě - Kenie a Kamei.

K dnešnímu dni ještě obě žijí, Kenie 15,5 roku, Kamei 13,5, těší se plnému zdraví a pohodě.

Obě feny za svojí výstavní kariéru dokončily celkem 36 šampionátů. 

Dosud jsem importovala 9 zvířat, na výstavách se jich zatím objevilo 7, a podařilo se jim dokončit 101 šampionátů, tj. průměrně 14,5 šampionátu na jednoho psa.

21 vrhů a 85 odchovaných štěňat, tj. průměr jsou 4 štěňata na vrh

Zatím z 18ti vrhů, tj. 73 štěňat, se na výstavách objevilo 24 štěňat, tj. přesně jedna třetina
(počítána byť jen jediná výstava)

Z těchto 24 štěňat přesně jedna polovina získala titul C.I.B. - mezinárodní šampion krásy.
(ne všichni majitelé jsou takovými nadšenci, aby jezdili i na zahraniční výstavy a titul získali)

Oněm 24 štěňatům se celkem podařilo dokončit neuvěřitelných 201 šampionátů !!! , tj. průměrně víc než 8 šampionátů na psa.
(skutečný průměr je mnohem vyšší, neboť jsou počítána zvířata, která se na výstavě objevila jen kvůli uchovnění a majitelé dál na výstavy nejezdí)

 

Rarity a zajímavosti

Kenie
- první český kern s ryze českými rodiči, který dokončil Rakouského šampiona a získal titul C.I.B.
- první teriér (nejen kern, ale i teriér !!) v České republice, který kdy získal titul Veterán šampion KCHT

Sylvi
- je nejúspěšnější fenou historie kernů v ČR - 27 ukončených šampionátů
- coursingovou licenci získala jen ze tří tréninků v průběhu 14 dní

Dan
- nejúspěšnějším odchovaným psem - 20 ukončených šampionátů

Euridika
- první kern ČR, který se kdy umístil na speciální výstavě kernů ve Finsku - čtvrtá nejlepší fena výstavy s resCC (jiný způsob zadávání titulů než u nás) a zároveň nejlepší červená fena výstavy u anglické rozhodčí a to ve věku 1,5 roku

Fortuna alias Týna
- první kern, který kdy získal titul BIS - Krajská klubová výstava Dětřichov 2013

Chloe a Chloris
- pravděpodobně jediné dvě feny = sestry, které se umístily na "bodovaných místech" ve třídě mladých na Evropské výstavě psů - Brno 2014 u finského rozhodčího. Chloe výborná 3 z 11 předvedených fen, Chloris výborná 1, Evropský vítěz mladých a pak návdavkem BOJ

Isis a Esme
- dvojice neuvěřitelných fen, pokračovatelek linií Kenie a Kamei. Ač možná ani jedna nevyniká množstvím získaných titulů, tak jsou obě klony svých matek a samy jsou úžasnými matkami dalších nádherných štěňat

Letty
- nejúspěšnější odchovaná fena - 18 ukončených šampionátů do věku tří let

Marsyas
- další úspěšný pes v řadě s krásným exteriérem a laskavou povahou

Klea (Okea)
- 15 dokončených šampionátů do věku dvou let. Na dánské speciálce třikrát umístěná ve své třídě, jednou výborná 2 s CK

Kerry (Ophelia)
- z 25ti výstav 7x BOB, 6x BOS a I. BIG na MVP Oradea

Quite Precious alias Bilbo
- první český kern s titulem šampion US (USA)

 

15 let = pět generací